Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „Novum Initium“ mnohonárodnostního seskupení MASTERPLAN je jedním z recenzentských restů za rok 2013, s nímž jsem si dlouho nevěděl rady. Rozpačitým pocitům jsem čelil oddalováním recenze s tím, že se názor na ně uleží a vytříbí. Nestalo se tak. Protože se však jedná o skupinu, která alespoň některými alby představovala špičku žánru a mí kolegové a čtenáři jí na stránkách Metalopolis věnovali nejeden řádek, recenze, byť opožděná, je tu.
To, co posluchače neznalého aktuální hudební sestavy MASTERPLAN udeří do uší jako první, je zcela nový hlas za mikrofonem. Šéf kapely Roland Grapow po epizodním návratu a opětovném odchodu pěveckého fenoména Jorna Landeho sáhl po zpěvákovi podobných parametrů, nejen co se hlasu týče, ale i zjevu. Je jím Švéd Rick Altzi, který pěvecké ostruhy získal v řadě dalších kapel (namátkou AT VANCE či THUNDERSTONE). Ke stálicím Rolandu Grapowovi a Axelu Mackenrottovi se kromě něj přidali další muzikantští matadoři Jari Kainulainen (ex - STRATOVARIUS, ex - EVERGREY) a Martin Škaroupka (CRADLE OF FILTH). Po personální stránce se tedy MASTERPLAN vyzbrojili více než obstojně, protože shora uvedení pánové jistě patří v metalovém ranku mezi protřelé a ostřílené borce.
Vlastní album je po formální stránce totální sázkou na klasický speed či powermetalový mustr. S posluchačem na úvod zacloumá krátké bombastické intro s využitím orchestrace, po němž se do něj opře nejrychlejší skladba alba „The Game“. Ta patří mezi to nejlepší, co je zde ke slyšení. Zastřený až chraplavý hlas Ricka Altziho (oproti předchůdcům Landemu a DiMeovi poněkud nížeji posazený) do písně vhodně pasuje. Následuje zřejmě největší hit alba, klipovka „Keep Your Dream Alive“, v níž si Altzi zdařile pohrává se svým hlasem. Přestože zde uslyšíme melodie v minulosti u MASTERPLAN slýchané (na každém albu minimálně jednou), není to na škodu věci. Alespoň v tomto případě.
Laťka nasazená nadějným začátkem ovšem pohříchu začne klesat, aby byla před úplným propadem zachráněna pouze několika dílčími momenty (např. „No Escape“). Zajímavý a poutavý úvod písní bohužel častokrát přejde v tuctový, někdy dokonce nudný motiv, který málokdy zachrání refrén nebo typické sólo Rolanda Grapowa. Hlasový projev Ricka Altziho nabývá postupně monotónnosti, která vyvrcholí v pomalé písni „Through Your Eyes“, jejíž poslech rozhodně doporučuji doma v útulné posteli, a nikoli v práci. Oči se klíží, hlava padá …
Když už byla řeč o typické struktuře alba, nelze opomenout obvyklý vrchol a závěr nahrávek mnoha speed či power metalových kapel, tj. skladbu přesahující deset minut. Na „Novum Initium“ se však nejedná o vrchol v tom pozitivním slova smyslu. Zastávám názor, že takto dlouhé skladby by měly být tím nejlepším, co kapela může nabídnout, počítaje v to strhující změny temp a řada vokálních a sólových nápadů. V daném případě je sice vše formálně v pořádku, jenže titulní kus není schopen chytnout za srdce. Nezaujme navzdory snaze Ricka Altziho o pestřejší hlasový projev a hře celé kapely. Tato skladba je esencí celého alba – není to vyložený průser, ale jako celek je pouze a jen průměrná. Výsledný dojem nevylepší ani dva bonusy na limitované edici, z nichž ten druhý („Fear The Silence“) má parametry kvalitativně převálcovat většinu alba.
MASTERPLAN natočili album s příznačně potemnělým a nepříliš veselým vyzněním. Při jeho poslechu jsem se sice v některých chvílích vrátil do dob prvních dvou alb, avšak neubránil jsem se povzdechu, že už to není ono. Skladatelsky skupině velmi ublížil odchod Ulliho Kusche. Nemůžu si pomoci, Rick Altzi, přes nepopíratelné pěvecké kvality, je v mé soukromé hierarchii zpěváků MASTERPLAN až na třetím místě.
Další nový začátek MASTERPLAN je bohužel pokračováním skladatelské stagnace, kterou nezastavilo ani personální obrození kapely, ani delší časový odstup od předchozího alba.
1. Per Aspera Ad Astra
2. The Game
3. Keep Your Dream Alive
4. Black Night Of Magic
5. Betrayal
6. No Escape
7. Pray On My Soul
8. Earth Is Going Down
9. Return From Avalon
10. Through Your Eyes
11. Novum Initium
12. 1492 (Bonus)
13. Fear The Silence (Bonus)
Nuda, nuda, šeď, šeď. S MASTERPLAN to jde z kopce, a to čím dál tím výrazněji, navzdory aktuálním posilám. Co odešel Uli Kusch kapela ne a ne znovu vyvolat svého jedinečného ducha z období jejích prvních dvou alb, až to na "Novum Initium" téměř připomíná heavy/powermetalovou křeč, která by se dokonce Rolandu Grapowovi a spol. mohla stát osudnou.
4. února 2014
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Black Wolf
5 / 10
První dvě desky byly super, MK II se trošku vymkla, ale ty další dvě včetně novinky jsou fakt nuda... Masterplan svůj mistrovský plán nevylepšil, takových smeček hrají mraky...
STEVEN WILSON - Presents Intrigue: Progressive Sounds In UK Alternative Music 1979-89
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.